neděle 14. srpna 2016

Festivalová

Co dělat v létě? Jezdit na dovolenou, na vodu nebo na festivaly, kterých je požehnaně, mají různé názvy, podnikají se po celé republice, kolikrát i v těch největších zapadákovech. Jedno mají ovšem společné – kapely – protože jedni a ti samí figurují v drtivé většině případů.

Ale co… o to přece jde, ne?

V duchu ToiToiek za zvuků rozdrnčených kytar strávíme část léta pod širákem za každého počasí na nohou, ti otrlejší s „trojkou“ v žíle na zádech či v jakékoli jiné poloze na zemi. Zrovinka nedávno jsem zahlédla týpka, kterak si lehl na znak s nohama nahoře provádějícího jedno z Travoltových tanečních gest z Pomády. Prováděl to v kuse pět minut. Pak vstal, prásknul sebou zase o zem vedle kelímku piva a pokračoval dalších pět minut. Střídavě tak vydržel asi hodinu.

Fesťák je prostě srocení nejrozličnějších, nejnesourodějších lidí. Fakt těžko rozeznáte debila od inteligenta, koneckonců i inteligent může být pořádný kretén, ale chápete… Odhodíte diplomatku, lodičky, slečny sukýnky do kanceláře a splynete s kelímkáři a ostatní svoločí.

Je to zkrátka místo plné záhad.

A taky blbých nápadů.

Třeba si v růžovém tričku stoupnout mezi bandu metalistů v černých hadrech s řetězy kolem krku, rukou, nohou, prostě všeho, a v okovaných těžkých botách. Ačkoli se tentokrát nic nestalo, nikdy nevíte, jestli se nic nestane i příště.

Ale ty záhady...

Tak zaprvé fotoreporty. Nacházíte se na fotkách a hlavou vám běží: Kdo byl tohle? S kým jsem se to bavil? Ježiš, zase chlastám. Kolikátý pivo to bylo? To je ještě před touhle kapelou nebo… Co jsem dělal tady? Proč se tvářím jak kretén?

Zadruhé návraty domů. Někdy bývají dosti záhadné. Pro takové případy je fajn si sebou brát kamaráda abstinenta. Ten vás vždycky dovede domů. Nikdy mu však nevěřte, že vás nenechá opít. Nechá. Nestačí vás totiž chytat za bundu, aby vás udržel na zadku.

Zatřetí ta rána! Ach ta rána! Copak kocovina v pelechu, tu zná každý. Není nijak překvapivá. Ovšem když člověk zvládne festival bez kapky lihu a ráno se probere úplně rozlámaný, jako by ho přejel bagr a cítí se jak s tou kocovinou… No, tady už polemiku záhad nelze přetrhnout.
Čtvrtý bod by klidně mohl nést název: „Blízká setkání třetího druhu.“ Anebo: „Svět je malý a o náhody v něm není nouze.“ Ujdete pár metrů od vstupu a narazíte na kámoše, kterého jste roky neviděli.

Ovšem já osobně vnímám jako největší záhadu podivné modřiny, které po ohledání vlastní osoby druhý den nacházím. Člověk je na vlastních nohách, ví, že se nikde nepraštil, ani s ním nikdo nikam nehodil nebo mu nikdo třetí nedal dělovku do nosu… a stejně je samá modřina!

Festival kromě částečně půldenní hluchoty způsobuje i řadu těchto záhad. Mimo jiné nepochopitelná ztrátu času. Zničehonic je totiž víkend v prdeli a další den zas do práce. Hrůza. Asi se v příštím životě radši stanu interpretem. Přinejmenším se do příštího koncertu vychrním jak ten jezevec.


Tak čaute, parto, užijte si zbytek léta! :)


Zdroj obrázku: Foto vlastní z Chodrockfestu 2016 :)

Žádné komentáře:

Okomentovat